Již podruhé v tomto školním roce nás navštívila paní lektorka z Malé technické univerzity, která měla připravený program pro starší děti. S kamarády z jiné třídy jsme se sešli v tělocvičně. Nejprve jsme ve dvojicích stavěli domečky z lega, poté jsme si povídali o tom, jak se staví domy a hlavně podle čeho se staví. Seznámili jsme je s pojmy, jako jsou obvodové zdi, příčky či stavební výkres. Tyto pojmy jsme potřebovali k další práci. Všichni jsme si to moc užili a za odměnu jsme si odnesli diplomy. Těšíme se na příště!
Drakiáda pro všechny školkové děti se tento školní rok bohužel nemohla uskutečnit. My jsme z toho však nebyli smutní, vyrazili jsme na nedaleké políčko a zkusili jsme si pustit draka sami. Počasí nám přálo a foukal celkem silný, příjemný větřík. Jen náš dráček nějak nechtěl létat. Snad se nám příště bude dařit lépe! Cestou jsme pozorovali změny v přírodě a také myšky, které na nás vykukovaly z pole.
Naše mateřská škola se zapojila do tělovýchovného projektu Se sokolem do života. Děti plní určitý počet zadaných úkolů, kterými je provází pět zvířátek. Ke každému splněnému úkolu přísluší jedna samolepka, která má své místo v sešítku u každého dítěte. Zatím jsme si zkusili několik úkolů a velmi nás to bavilo.
Již podruhé k nám zavítala Malá technická univerzita. Zástupkyně nás provedla světem stavitelů, kartografů a my si na chvilku zkusili být jako dospěláci. Skládali jsme silnici dle plánu, stavěli městské budovy, zakreslovali je do mapy a užili si něco nového. K dispozici jsme měli puzzle silnice, kostky, mapu a velkou dávku motivace. Odnesli jsme si titul šikovného stavitele, který možná pro někoho znamená první krok k tomu skutečnému.
Výlet do lesa se vydařil. Počasí k nám bylo vlídné, vzduch nejčistší, slyšeli jsme ptáčky a nasbírali několik jedlých hub. Prošli jsme část Hopíkovy stezky a hledali odpovědi na jeho otázky. Mnohé jsme našli. Při pikniku jsme si v lesní jídelně pochutnávali na dobrůtkách z domova. A že nám tam chutnalo! Z Holedeče je to do Žatce jen kousek, takže zanedlouho jsme si o našich lesních radovánkách nechali zdát.
Po prázdninách, pro někoho i po delší pauze, pro někoho poprvé, jsme se konečně sešli v naší žabičkové třídě. Přivítali jsme 12 nových dětí. To je opravdu hodně a proto jsme v prvních dnech ocenili pomoc našich nejstarších. Jsou to skuteční pomocníci, vždyť každý nový dostal k ruce jednoho zkušeného kluka či holčičku, aby nám to spolu šlo co nejlépe. Věříme, že nám tu bude dobře a zažijeme spoustu hezkého…
Konečně jsme se dočkali a přivítali náš oblíbený karneval. Ve třídě se sešly roztodivné masky a mohli jsme začít. Tančili jsme, dokonce i s balónky, hráli židličkovanou a Večerníček děti vyzkoušel z poznávání pohádek na dobrou noc. Dopoledne jsme si náležitě užili a z kostýmů se opravdu nikomu moc nechtělo.
Přijel za námi bubeník Etienne až z Holandska. Tedy odtamtud pochází. A přivezl s sebou spoustu bubnů. Ťukali jsme do nich, jako když kape déšť, ale změnili jsme dynamiku, když bylo potřeba předvést obrovského slona. Vyzkoušeli jsme si u tohoto hudebního nástroje všelicos, ale mimo jiné jsme i tančili, pořádně se vydováděli a nakonec odpočali za příjemného zvuku bubnu pana Etienna.